Prozatím by si nejeden mohl myslet, že jste čistokrevný zimomil, ale opak je pravdou. Protože další Vaší velkou (možná tou největší?) oblibou je lovení bouří.
Bouřky, to je oč tu běží
Nevím přesně, jak je to nad Novým Mestom nad Váhom s bouřkami, ale nejspíše žádná velká sláva. Dejme tomu v květnu 2017 se slovenským vzdušným prostorem prohnalo kolem 70 000 blesků, a to během 18 dní. Nadpoloviční většina měsíce tím pádem byla bouřkoplodná, avšak ve Vaší obci bouřilo pouze v 5 dnech s tím, že blesková aktivita nevalná. Čili vskutku nic světoborného.
Otázka zní: Jak jste se stal lovcem bouří?
Ano, přesně tak, žiji na místě, kde těch bouřek bývá poměrně poskromnu. Některý rok dokonce skoro žádná. Nicméně pamatuji si, že když jsem byl menší, i u nás jich bylo jakože více. Tedy sečteno a podtrženo, za bouřkami musím cestovat. Nejbližší „bouřkovou pláň“ (tím je míněna oblast s největším výskytem bouřek) mám na západě Slovenska, jmenovitě mám na mysli trasu Myjava – Skalica (silniční délka nějakých 37 km).
Lovcem bouřek jsem se stal úplnou náhodou. Rád jsem se synem koukal na filmy, v nichž vystupovala tornáda, rovněž jsem si na ně „hráli“ i venku. No a jednou, když jsem byl v noci na kopci nad Púchovom, se mi podařilo nafotit, jak přichází bouřka. Ano, ano, ano, toto ode mě bylo velmi nezodpovědné, přeci jen jsem se zdržoval na skalnatém hřebeni, blesky už byly nad Púchovom, jinak řečeno kousek od mě, a já pořád fotil a fotil… Až když se zvedl silný vítr, tak mi jaksi došlo, že bych to měl zabalit. Následoval cca půlhodinový úprk lesem, přitom vydatně pršelo a blesky bleskovaly. Teď, když už ty bouřky sleduji nějakou tu dobu, již vím, že na to místo bouřky přicházejí celkem často, a to z Moravy.
Osobně jsem měl v minulosti tendenci při bouřkách postávat na balkoně, jednom se mi tento „zlozvyk“ málem vymstil. Naštěstí jsem byl jinde, ale od toho okamžiku podobné „chujoviny“ nedělám…
Ve Spojených státech amerických, které jsou ve smyslu masivních kumulonimbů dozajista nejuspokojivější (přinejmenším jednou z nejuspokojivějších) zemí na světě, se pod pojmem lovení bouří obvykle míní automobilová honička tornád a obecně supercel. Někteří honiči nemají problém doslova riskovat svůj život, jen aby natočili (nafotili) co nejdechberoucnější materiál. Co si o tom myslíte? Jaký je Váš postoj k bouřím, dokázal byste kvůli několika záběrům svůj život dát do rukou věčně se hněvajících kumulonimbů?
Tož toto je dobrá otázka. Obávám se však, že kdybych tam v té Americe byl, asi bych také byl schopen kvůli trošce povedených záběrů svůj život riskovat… Ono by ale stačilo zajet do Německa, tam to totiž taktéž bývá dosti divoké. A vlastně i v Čechách, i když ne tolik. Musím se přiznat, že někdy, když lovím bouřku, fotím do poslední možné chvíle, to jest do doby, když už jsou blesky opravdu, opravdu blízko. Jsem ale vždy nedaleko auta, kdyby náhodou. Znám nespočet zákoutí, kam se dá zajet autem a přitom získat pěkný výhled na bouřky. Jak určitě víte, u nás na Slovensku je terén velmi členitý, nejsme tak nížinatí jako například Maďaři, kde ty bouřky bývají fakt pořádné.
Byť je dnes „storm chasing“ (honba za rozladěností troposféry), především díky internetu, relativně dost profláknutý také v našich končinách, pořád se najde nespočet lidí, kteří na takzvané lovce bouří mají svůj, pro leckoho nelíbivý, názor. Co si o Vašem zalíbení v pronásledování nejmajestátnější oblačnosti myslí Vaše rodina a přátelé…?
Upřímně? Tento názor nechápu. Vždyť klidně i 4krát za den se stane, že jdu na bouřky v blízkém okolí, které ale pravda kolikrát rychle zaniknou. Když se posléze vrátím domů a dejme tomu po hodině bouřky zase ožijí, neváhám a razím. Každý má nějakého koníčka a vždy se najde někdo, kdo jej shledá „divným“, ať už jde o cokoliv. Neřešit, lovit!
Dovičinův krátký film o bouřkách na Slovensku najdete zde: https://youtu.be/n_-uyyl0iEc
Dovičinovo působivé časosběrné video bouřky najdete zde: https://youtu.be/IHLhEQOe7-s
Další otázka:
Jste jakožto lovec bouřek spokojený s tím, co nabízí Slovensko, nebo byste raději American style?
Jsem skromný (vážně), stačilo by mi střední nebo východní Slovensko, tam lze narazit na poměrně intenzivní bouřky. Například před měsícem a něco (plus minus) jsem byl na východě Slovenska kvůli parnímu vlaku a cestou zpět jsem zakotvil u obce Važec, kde je dobrý výhled na Tatry. Doufal jsem, že se mi naskytne nějaká podívaná. Inu dočkal jsem se, sice až po 15 hodinách, nedlouho po půlnoci druhého dne, ale dočkal. Amerika mě upřímně nijak zvlášť neláká, spíše okolí Slovenska, to znamená Česko, Maďarsko, Německo, Polsko, možná i Itálie.
Východní půle někdejšího Československa není kdovíjak rozlehlá, přesto tipuji, že počítadlo kilometrů Vašeho vozidla je ve vysokých hodnotách. Kolik kilometrů zhruba urazíte v jedné bouřkové sezóně? Stalo se Vám někdy, že jste jel opravdu daleko, ale očekávané žně se nekonaly, jinak řečeno Vás počasí vypeklo? Kde vůbec, není-li to tajné, čerpáte informace ohledně očekávaného výskytu bouří?
Těžké povědět, kolik kilometrů, ale nebudu lhát, když řeknu, že na starém autě blíže nespecifikované značky možno hovořit o tisících kilometrech… Že předpověď počasí ojediněle nevyjde, to se samo sebou stává. Naprosto otevřeně – čas od času si v práci kvůli lovení bouřek beru dovolenou, potom opravdu nase**, když se v troposféře nic neděje. Nejvíce mě ale mrzí, že na noční bouřky, které jsou fotogenické, mám vyloženě smůlu. Pokaždé, když je v noci živo, tak jsem zrovna na noční směně. Ohledně těch informací, mimo jiné čerpám z… Meteopressu :-).
Máte nějaký úlovek, který byste mohl označit za životní?
Ano…
Pokračování příště.
